Výjimečně genderově vyvážená báječná parta malých BA-Datlíků se sešla v ústecké knihovně KUK, aby probádala témata spojená s lidským mozkem, nervovou soustavou, smysly a uměním.
Poprvé jsme v rámci programu navštívili instituci nabízející sociální služby, která na nás všechny velmi silně zapůsobila. Někteří z nás byli opravdu pohnuti z osudů babiček a dědečků, kteří tam byli na kratší či delší čas „odloženi“ a jak se většina z nich potýká s degenerativními nemocemi mozku, a hlavně, s jakým nasazením, dobrou náladou a laskavým přístupem jsme se setkali u tamního personálu, v čele s energickou zakladatelkou a ředitelkou celé instituce Soňou Čechovou.
Další perlou týdne byla přednáška pana profesora Cyrila Höschla „Mozek a umění“, díky které jsme si uvědomili význam hudby, malířství a vůbec estetických a libých podnětů pro náš mozek, a hlavně pro celé skupiny a společenstva lidí. Úroveň přednášky by jistě uspokojila i zvídavého dospělého posluchače, a tak některé z nás zvýšená mozková aktivita již natolik unavila, že jsme nezvládli zpracovat vše vyřčené, nicméně osobnost a hlas pana Höschla navodily atmosféru, která se ve vás usadí a vybavíte si alespoň tu, když už ne konkrétní údaj z předneseného.
Centrální nervovou soustavou, stavbou neuronu a neurologickými „pokusy“ nás provedla naše oblíbená lékařka Maruška Lukešová. V sedě na koberci jsme hltali každé její slovo a vnímali kromě předkládaných dat i její velké nadšení pro věc, nejen tedy tu medicínskou stránku, ale i její radost z toho, že může své znalosti i praktické zkušenosti předávat dětem, což je, naštěstí pro nás, pro ni občerstvující.
S lektorkou Péťou Vojtěchovou děti zažily skvělou, praktickou lekci o tom, jak je možné, že lidské oko vnímá jen tři barvy, když my jich vidíme tolik! Co vidíme, když smícháme všechny barvy dohromady a co znamená, když vidíme černou.
Feuersteinova metoda instrumentálního obohacování a metoda instrumentálního uvědomování – dva dost nesrozumitelné názvy, za kterými se skrývá dost srozumitelná a funkční metoda procvičování a uvědomování poznávacích funkcí mozku. Tentokrát jsme se díky různé pokročilosti BA-Datlíků rozdělili do tří skupin. Dvě pracovaly s nástrojem „Spojování bodů“ a jedna s nástroji „Porovnej a odhal absurdity“ a „Od empatie k činnosti“.
Opět jsme se u práce postupně zklidňovali, opět jsme si zvykali na jinou práci s chybou, než je naše většinová zkušenost, opět jsme zvědomovali naše strategie použité při práci s tužkou a papírem, i ty zvědomované do reálného života.
Zažívali jsme, tak jako pokaždé, relaxační poobědové čtení a relaxační houpání, ranní a někdy i odpolední sdílení v kruhu s dnes už neodmyslitelným intuitivním počítáním a také čas strávený „volně“ o přestávkách, s všelijakým hraním her, skládáním vlaštovek nebo kreslením portrétů, prostě „vzájemným šimráním“ 😊 (Tomu porozumí jen ten, kdo byl na přednášce pana profesora Höschla nebo mu to někdo vyprávěl 😊)
Děkujeme ústecké knihovně KUK za prostory a vůbec celkovou podporu, všem rodičům a BA-Datlíkům, a také sami sobě 😊
