V týdnu od 13. května se to ve vodácké základně Lo3 v Hronově hemžilo jako v úlu. Nebo v mraveništi? Průzkum těchto dvou fascinujících společenstev i jejich jednotlivců byl naším hlavním zájmem. Kromě toho jsme také třídili různé pojmy a názvy, povídali si o pocitech spojených s tím, když to ve společenství lidském úplně nefunguje podle představ a všemožně se pohybovali po zahradě i okolí Hronova.
Našimi skvělými odbornými lektory tohoto týdne byli Kuba Dvořák z Mezné u Pelhřimova a Šárka Vávrová ze Suchého Dolu.
Kuba, nadšený formikarista a student třetího ročníku gymnázia, který se o mravence zajímá už čtvrtým nebo pátým rokem, je mimo jiné i kytaristou metalové kapely a velký sympaťák. Věděl o mravencích opravdu úplně všechno a co nevěděl nebo neměl ještě pořádně promyšleno, upřímně komentoval: „Na toto existují dva názory, zatím ještě nevím, ke kterému z nich se spíše přikloním…“ Cenné byly i jeho praktické tipy pro chov mravenců. Jak si vyrobit různé druhy formikárií, do čeho chytat královny, jakou potřebují teplotu, kolik světla a kdy apod. Myšlenkovou mapu nazvanou Mravenec, kterou jsme vytvořili hned první den z toho, co jsme sami věděli, Kuba velmi oceňoval a opravil jen úplné detaily.
Na statku u Vávrových jsme se dozvěděli mnohé o včelách, jejich druzích, zvycích, rolích, i o včelích produktech. Věděli jste například co je to „perga“? My tedy ne…ale už víme, že je to plástový pyl, který vzniká vrstvením květového pylu do buněk plástů, kde ho včelky hlavičkami udusávají a přidávají nektar s výměšky svých žláz. V buňkách pak tato směs fermentuje a stává se lépe stravitelnou. Šárka nás také oblékla do včelařských mundůrů a vyrazili jsme k úlům. Všechny případné příznaky hyperaktivity byly tytam. Bezprostřední blízkost úlů, hlavně otevřených, stoprocentně zklidňuje. Nemělo by se včelařit ve školách? 😊😊 No a ta půda s balíky sena! ….. a bylo po klidu 😊 Také jsme se alespoň trochu vcítili do včel tím, že jsme s brčkovými sosáčky běhali pro „nektar“ a snášeli ho do buňky v podobě nerezové misky. Docela nám to šlo…
S metodou MIU jsme se tentokrát seznámili v jiné podobě, a to s instrumenty „Příběhy v obrazech“ a „Kategorizace“. Smysl příběhů nám byl vcelku jasný, mimo jiné jsme zjistili, že každý vnímáme realitu obrazů jinak a většinou máme tendence fantazírovat a vytvářet všemožné domněnky, abychom byli zábavní. Jednoduchost a přímočarost se nám zdála zatím trochu nudná. Kategorizaci neboli třídění jsme zpočátku považovali za nezajímavé, než jsme zjistili, že ve skutečnosti třídíme pořád něco. Ať už jen v našich hlavách nebo i manuálně. Třídíme podle námi zvolených kritérií, vlastností či pravidel. Například jako hlavní kritérium pro profesi učitele (a bylo to téma, které si Ba-Datlíci přinesli sami) zvolili kategorii „baví učit – nebaví učit“, až poté následovalo „umění vysvětlovat“ nebo „spravedlivost“.
Pocity sounáležitosti jsme měli možnost prozkoumat po cestě k lesní studánce „U Matky Jedle“. Na začátku cesty jsme si vylosovali různé role, jaké bychom měli v našem společenství dvanácti dětí mít. A tak se někdo ocitl v roli mapaře, jiný v roli královny, dělnice nebo jedince s nějakým hendikepem. Bylo na každém, jak se své role zhostí. Jedním z výstupů vypozorovaném námi lektorkami bylo uvědomění, že dětské společenství má zcela jiné principy fungování než to dospělé, zatížené zkušenostmi a představami toho, co je a není správné, co by se mělo nebo nemělo…. Role na zpáteční cestu si skupila rozdělovala sama, což proběhlo překvapivě rychle a bez většího handrkování. V poslední fázi trasy se skupina rozhodla pro kratší cestu spojenou s brodem, což se také obešlo bez úhony, jen s pár mokrými ponožkami a nohavicemi. Odměnou byl špekáček pečený na ohni i radost z překonání divoké řeky😊. Zážitek a uvědomění toho, jestli k něčemu potřebujeme ostatní, či ne, si odnesl každý asi trochu jiný…
Pocit skupinové sounáležitosti jsme ale zažili všichni při jednom ranním setkání, před zahájením oficiální části programu. Aniž by kdokoliv kohokoliv organizoval, sešli se všichni Ba-Datlíci u jednoho velkého stolu a hráli dvě stolní hry. Hráči, kteří seděli u hrací desky a táhli s figurkami se radili s ostatními přísedícími, ctili jejich návrhy na tahy a strategie, a to vše probíhalo v naprostém klidu a harmonii. Zážitek synergie. Společně jsme následně zreflektovali, co jsme potřebovali k tomu, aby se něco takového odehrálo a bylo nám spolu tak dobře a zaznamenali jsme to do obrázku.
Závěrečné výstupy byly tentokrát individuální nebo ve dvojicích. Zpracovali jsme témata jako např.: Život v úlu, Chov včel, Formikaristika, Myrmekologie, Dělnice, Druhy mravenců, rod Atta, Myšlenková mapa nových poznatků, Produkty včel a odprezentovali je v minutovém časovém přídělu ostatním.
Děkujeme všem BA-Datlíkům za jejich otevřenost a upřímný přístup k věcem, děkujeme rodičům za dovozy i odvozy na základnu i další místa a za trpělivost s naším občasným přetahováním programu. Děkujeme odborným lektorům a také paní ředitelce a paním kuchařkách v Suchém Dole za skvělý oběd a prohlídku školy. Děkujeme mravencům a včelám a sami sobě 😊
Za tým BA-D
Oli, Dáda a Zuzka
