Na malebné vlakové zastávce mezi pískovcovými skalami se v sobotu ráno sešlo třináct dětí ve věku sedm až patnáct let a tři maminky, které se rozhodly, že udělají něco pro svá těla. Na konec listopadu až neuvěřitelné slunečné a teplé počasí nás provázelo po celou cestu z Adršpachu do Zdoňova, kde na nás čekal teplý čaj a štrůdl. Z pocestného, na kterého jsme po cestě narazili, se vyklubal David, náš lektor a fyzioterapeut😊
Pak už jsme se usadili v jedinečném půdním prostoru a začali prozkoumávat svou pozornost, která, jako kužel světla vycházející z baterky, může svítit, kam potřebujeme. Tu na palec u nohy, tu na slovíčka z angličtiny, tu na bolavou hlavu nebo dokonce vzpomínku. Tam, kam zrovna svítíme, kam se upírá naše pozornost, tam jde i energie. Cokoliv děláme s pozorností, dělá se nám snadněji a dosáhneme lepšího výsledku. Podle neurovědců mozek nerozlišuje mezi realitou a představou, a tak si můžeme snadno představovat různé věci a situace a tělo na ně bude reagovat jakoby se skutečně děly.
Vnímali jsme všemi našimi smysly. Pomocí kamínků, které jsme si cestou našli, jsme si všímali toho, jak se změní místo, na kterém je kamínek položený nebo jak vnímáme ruku, která kamínek držela oproti ruce, která byla prázdná.
Pomocí podsazování a překlápění pánve jsme zjišťovali, co se děje s naší páteří, jak páteř reaguje na naklánění pánve a jak náklonem pánve můžeme vzpřímenost páteře ovlivnit.
Poté již následoval lehký oběd. Někdo měl dýňový krém s krutony, někdo misku plnou krutonů lehce přelitých dýňovým krémem. A protože stále svítilo slunce a bylo teplo, vyvětrali jsme se venku. Stateční si zahráli i „vybiku“ s overballem.
Po obědě jsme si trochu zatančili, nejprve jako lidé a vzápětí jako kočky. Následná relaxace s řízenou imaginací nás přivedla na cestu životem, dala nahlédnout do našich vztahů a způsobů řešení problémů. Téměř všichni pak otevřeně sdíleli, co jim jejich nevědomí nabízelo.
Třešničkou na dortu bylo cvičení s overbally, které nás náramně bavilo. Kromě dechového cvičení, kdy jsme si míč museli sami nafouknout, nám David ukázal spoustu možností, jak se s ním můžeme různě podkládat, sedat na něj, stlačovat mezi dlaněmi, kotníky či koleny. Jen hopsání se příliš neosvědčilo … 😊 Navíc jsme si overbally mohli nechat, jako dárek!
Tímto velice děkujeme projektu MAP 4 Učíme se na Náchodsku, díky jehož podpoře jsme si tento den mohli užít, prozkoumávat a procvičovat svá těla, mysl, pozornost, všímavost a uvědomování.
Děkujeme rodičům za zapůjčení svých báječných dětí a součinnost při dopravě, děkujeme celé partě dětí, snad si kromě balónku odnesli i něco navíc 😊 Moc děkujeme Davidovi za jeho trpělivost, klid, zkušenost a moudrá slova a Terezce, za její laskavou přítomnost a pomoc s organizací.
