Při pondělku se sešla nová skupinka BA-Datlíků, opět v krásných prostorách lidové části Knihovny Ústeckého kraje. Nováčků jsme tentokrát měli téměř polovinu, přesto jsme se již v první části týdne dokázali neuvěřitelně sladit dohromady, vytvořit pohodovou atmosféru a vyřádit se intelektuálně i pohybově. Na úvod do tématu jsme zkoumali, jaké životní potřeby mají zvířata i lidé, v čem se liší a v čem naopak shodují, což jsme se následně snažili převést do Vennových diagramů. Prozkoumaly jsme také práva zvířat. Odpoledne jsme se zamýšleli nad tím, jak asi budou životní potřeby zvířat uspokojovány v děčínské ZOO, a vytvářeli jsme tzv. hypotézy, které jsme si následující den ověřovali.
V ZOO Děčín nám byl průvodcem Tomáš Rus, který znal odpověď téměř na všechny otázky, které jsme si na něj připravili! Díky němu jsme se dozvěděli, co nebo kdo je zodpovědný za ohrožení některých druhů zvířat (fragmentace či znečištění půdy, změna klimatu, lov, nepůvodní druhy, …) a naopak kdo může v takové situaci pomoci (ZOO, EEP, CITES, záchranná centra, obyčejní lidé, …).
Seznámili jsme se s Evropským chovným programem (EEP) a plemennou knihou, ve které jsou pečlivě zaznamenávány údaje o ohrožených jedincích chovaných v ZOO po celé Evropě, protože nízká variabilita genomu vede k nižší odolnosti živočicha. Velmi zajímavá byla ukázka předmětů, které byly zabaveny při odhalení pašování živočichů dle CITES (úmluva
o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin).
Dokonce jsme si na vlastní kůži takové ohrožení druhu mohli vyzkoušet v rámci společné hry, kterou si na nás Tomáš připravil. Jeden ohrožující faktor sám o sobě se dá ještě nějak přežít (např. nemoc nebo úbytek půdy) ale zdaleka nejhorší je souhrn více faktorů najednou!
Návštěva Centra pro zvířata v nouzi při ZOO Ústí nad Labem se nesla na vlně překonávání strachů a vyvracení předsudků. Někteří z nás měli zprvu strach z pejsků dokonce tak silný, že se báli byť jen přiblížit, ale díky odvaze a klidnému přístupu se nakonec zadařilo si nějakého pejska i pohladit. Zjistili jsme, že v útulku příležitostně nežijí jen pejsci nebo kočky, ale také další druhy zvířat, jako například divoké prase, želva, králík, nebo kozel! Původně jsme si mysleli, že pejsci to v útulku nemají rádi, bojí se tam a nechtějí se vracet, jenže tento pohled nám vyvrátil pejsek Fík, který se po procházce s námi zpět do kotce vysloveně těšil J. Zjistili jsme také, co vše obnáší práce v útulku a pečování nejen o zvířata, ale i o prostor. Podařilo se nám nashromáždit spoustu darů od BA-Datlíků a jejich rodin, a jsme moc vděční za to, jaké množství věcí se pro zvířata v nouzi sešlo. Pro inspiraci: útulkům se často hodí fleecové deky, bavlněná prostěradla/povlečení – hlavně aby bylo savé, granule a především kočičí písek. Naopak pamlsků a hraček mají nadbytečné množství.
Měli jsme dokonce možnost si pejsky vyvenčit, což je i pro veřejnost nejen možné, ale dokonce je to i žádoucí, aby se pejsci dostali z každodenního stereotypu. Pejsci vděčně a trpělivě prožívali obležení malých psích milovníků, užívali si pobyt venku, a zároveň už se ke konci venčení těšili do svého zázemí.
Ve čtvrtek nás navštívila sokolnice Věra Gilová, která nám přiblížila, co obnáší být sokolníkem a jaké dovednosti jsou k tomu potřeba. Přivezla s sebou šest dravců – sovy a sokoly – a poutavě nám vyprávěla o jejich povaze i způsobu výcviku. Měli jsme jedinečnou příležitost vidět ukázky letu na volno, a to nejen jednoho, ale dokonce dvou sokolů najednou! Největší obdiv si získal sokol Murat, který dokázal proletět pouhou dvaceticentimetrovou škvírou mezi dvěma lektorkami. Každý z nás si pak mohl na vlastní kůži vyzkoušet přílet sokola na ruku nebo se přesvědčit, jak hebká mohou být soví pírka. Věrčino vyprávění bylo nesmírně zajímavé a ochotně odpovídala na všechny naše zvídavé otázky.
Stihli jsme také tři lekce MIU – tentokrát jsme pracovali s instrumenty Spojování bodů a Kategorizace. Někdo rychle, někdo precizně. Někdo v klidu, někdo s emocemi. Někdo plynule a někdo zkoušel případné záseky rozdýchat nebo nahlédnout z jiného úhlu pohledu.
Celý týden byl naplněn mrazivým a slunečným počasím, pohodou, humorem, hrami, kamarádstvím, fůrou nových informací, zkušeností a bořením mýtů. Užili jsme si také záchrannou stezku našeho kreativního kolegy Mišáka, relaxaci a intuitivní počítání.
Děkujeme za společně a smysluplně strávený čas všem dětem i lektorům.
