Při pondělním seznamovacím kroužku jsme ihned vytušili, že se nám tentokrát sešla skupinka velmi veselých, výrazných a silných osobností. To bude výzva!
Metoda instrumentálního uvědomování (MIU) tentokrát probíhala velmi intenzivně, byli jsme rozděleni dle úrovně pokročilosti do tří skupin. Všichni jsme pracovali na instrumentu Spojování bodů.
Před úterní výpravou bylo nutné udělat teoretickou přípravu, abychom už tak trošku věděli, do čeho jdeme. Příprava, rešerše a zpracování informací probíhalo ve skupinkách a následoval výstup formou prezentací. Všechny důležité poznatky jsme si zaznamenali na velký flipchartový papír.
Naše první pražská zastávka byla v Českém Rozhlasu, který sídlí ve Vinohradské 12. Věnovala se nám paní průvodkyně, která nám na úvod pustila krátký film o historii i aktuálním fungování Českého Rozhlasu (ČRo). Potom jsme navštívili muzeum přímo v budově, které skrývalo nespočet starých rádií, telefonů, televizí, gramofonů, mikrofonů… a mnoooho dalšího. Mnohé z nás nejvíce překvapila jedna z prvních televizí a její miniaturní obrazovka. Pár BA-Datlíků si pokládalo otázku, „jak na tohle jako mohli koukat?!“
Dozvěděli jsme se, že v archivu ČRo je uloženo více než sto padesát tisíc gramodesek a desítky tisíc nahrávek! O historii ČRo celkově padlo mnoho zajímavostí. Věděli jste třeba, že první vysílání proběhlo 18. 5. 1923 ve 20:15 v zapůjčeném skautském stanu ve Kbelích? My také ne! A jak je to s ověřováním zpráv ze světa? Ty se musí ověřit minimálně u dvou dalších světových agentur vydávajících zprávy, jinak se daná zpráva hlásí s dodatkem, že nebyla ověřena. Z toho jsme si vzali příklad i my. Naše další cesta vedla k moderátorce Jitce Asterové, kterou jsme zastihli těsně před živým vysíláním. Dle jejích slov to bylo ale s dostatečným předstihem, protože do vysílání zbývalo „ještě dlouhých 5 minut“.
Poté nás ještě stále v budově ČRo navštívil moderátor Českého Rozhlasu Plus – Jan Bumba. Honza je zvyklý připravovat se na půlhodinové rozhovory s hosty, na které vymýšlí 30 otázek. Někdy se stihne zeptat na všechny, někdy dokonce ani na polovinu. Tentokrát se ale role obrátily a Honzu jsme nechali v roli dotazovaného hosta. Na všechny zvídavé otázky zkušeně odpovídal, a svěřil se nám, že čas u nich plyne velmi rychle.
Po rozloučení s Českým Rozhlasem jsme pokračovali v putování a tentokrát naše cesta vedla za matematikem Víťou Štemberou. Víťa pro nás měl připravené úvodní povídání o orloji. Velmi detailní, propracované a poutavé. Prozradil nám, že nad studiem orloje a všech zajímavostí i záhad, které jej oplétají, strávil neuvěřitelné tři měsíce. Kdybys náhodou, milý čtenáři, tuto informaci přehlédl, opakujeme pro jistotu ještě jednou … TŘI MĚSÍCE! A na kvalitě to bylo rozhodně znát. Bonusem bylo ještě Víťovo neuvěřitelně nakažlivé nadšení, se kterým nám o orloji vyprávěl. Tak nějak jsme tušili, že se nejedná o obyčejné velké hodiny… a i přesto nám padaly brady!
V tomto dni jsme se dozvěděli o tom, co můžeme z tohoto složitého stroje vyčíst. Třeba kolik je hodin? To je jasné. Nebo znamení zvěrokruhu? Samozřejmě. Čtyři různé časy, nebo kdy vychází a zapadá slunce? Jakbysmet!
S Víťou jsme se na konci nijak zvlášť neloučili, protože jsme věděli, že se v tomto týdnu ještě několikrát uvidíme. JUPÍ!
Středa probíhala v duchu příprav na další výjezd do Prahy a opakováním toho, co jsme v předešlých dnech vstřebali. Čekala nás návštěva Dejvického divadla, Nadace RSJ a pokračování Orloje. Připravili jsme si předem několik otázek a ve skupině si zkoušeli, jak umíme či neumíme poslouchat druhé, navazovat na jejich myšlenky a tvořit společně smysluplný příběh. Při MIU jsme prozkoumali další procesy spojené s naším uvažováním a po obědě u příběhu ze staré Prahy zrelaxovali.
Ve čtvrtek ráno jsme opět vyrazili Caravellou do Prahy. Ubytovali jsme se na skautské základně, kam za námi dorazil i Víťa, aby opět rozšířil naše poznání o orloji. Tentokrát jsme si podrobně rozebrali astroláb.
Potom jsme zázemí skromné skautské základny opustili a vydali jsme se navštívit zákulisí našich podporovatelů – Nadace RSJ. Oproti skautské základně jsme měli pocit, jako bychom byli v paláci. Většinu z nás nejvíce zaujalo tradingové centrum. Takové množství monitorů, tlačítek a světýlek najednou pravděpodobně ještě nikdo z nás neviděl. Datové centrum neboli serverovna svou velikostí rozhodně přesahovala naše pokojíčky, možná i celé byty. Zároveň tu vládla neuvěřitelně klidná a přátelská atmosféra.
Později odpoledne nás Dejvickým divadlem provedla Klára Melíšková – filmová a divadelní herečka, a především zajímavá žena, která je i přes všechnu slávu stále obyčejným a velmi milým člověkem. Zavedla nás do zákulisí, do místnosti, ve které herci tráví čas i během hry, když zrovna nejsou na jevišti. Ukázala nám také přípravné místnosti pro herce a herečky, ve kterých se chystají na hru, líčí se a oblékají. Zahlédli jsme třeba i stolek Ivana Trojana. Potom jsme měli možnost ptát se Kláry na nejrůznější otázky, které nás napadly. Odpoledne pro nás už bylo náročnější na pozornost, přece jen jsme za sebou měli náročný den. Klára ale naštěstí měla velikou trpělivost.
Po návratu na naší skautskou základnu nás čekalo zasloužené volno, které každý využil po svém. Někteří z BA-Datlíků měli i chuť pomoci s přípravou večeře. Když jsme všichni ulehli do spacáků, čekala nás ještě relaxační pohádka.
Poslední den se pro mnohé z nás nesl v duchu „to nejlepší na konec“. Ráno jsme zahájili předposlední teoretickou částí o orloji od Víti. Dokonce nám donesl lihýř, který nechal vytisknout na 3D tiskárně (lihýřové hodiny byly jedny z nejstarších mechanických hodin), aby nám ukázal, jak tento systém fungoval.
Na zbytek posledního dne jsme se opět přesunuli na Staroměstské náměstí, kde na nás čekal orlojník Petr Skála. Přinesl s sebou veliký klíč, kterým odemkl dveře přímo do vnitřních prostor orloje. Kolemjdoucí pravděpodobně nemohli uvěřit tomu, že vidí partu lidiček vstupovat do tohoto prostoru a snažili se přidat se k nám. První polovina party měla možnost vidět odbíjení jedenácté hodiny a otáčení apoštolů přímo uvnitř. A aby to druhé polovině nebylo líto, pustil pan Skála apoštoly znovu! Přiznáváme, cítili jsme se trošku jako celebrity. J Všichni jsme měli možnost stát přímo u hodinového stroje, pozorovat, jak funguje a naslouchat fascinujícím příběhům o jeho historii. O apoštolech jsme se také dozvěděli fůru zajímavostí, a dokonce jsme mohli vylézt po žebříku nahoru a kouknout se za nimi!
Po této neuvěřitelné prohlídce následovala ve skautském institutu prezentace pana Skály. Dozvěděli jsme se spoustu dalších zajímavých informací o historii orloje, jeho zničení a následných opravách, o významu apoštolů nebo o tom, jak měl pan Skála rozebraný orloj na své zahrádce, když se opravoval.
K obědu jsme měli výbornou pizzu. Po té následoval odjezd zpět na naší skautskou základnu v Dejvicích, kde nás čekala rychlá reflexe týdne a každý si napsal to, co ho nejvíce zaujalo, a jakou by si sám pro sebe stanovil výzvu.
Tento týden utekl jako voda. Byl nabitý zážitky, zajímavostmi a poznáním. Ale také lidmi plnými nadšení, oddanosti k věci a ochotou pomáhat. Moc děkujeme všem, kteří nám předali své vědění, zkušenosti a kus sebe. A děkujeme i BA-Datlíkům a jejich rodičům, že mají chuť do toho s námi jít, vzdělávat se a makat na sobě.
