Musíme si přiznat, že co přesně si daněk myslí o dálnici D8, se asi nikdy nedozvíme. Můžeme se jen domnívat, že se zkrátka přizpůsobí anebo případně využije nabízený ekodukt. Pokud tedy na ekodukt zrovna narazí, pokud bude vhodně postavený a nepojede-li přes něj ve stejnou dobu chatař, zkracující si tudy cestu do „své“ osady. Mimochodem navrhnout, jak ekodukty koncipovat, aby byly více „animal friendly“, pro nás nebylo úplně lehkým úkolem, ale neskromně si myslíme, že pár nápadů z dílny BA-Datlíků by se využít dalo 😊. Ještě to bude třeba prokonzultovat se zasvěceným ekologem, ale to jsme v tomto týdnu už úplně nestačili.
Zato ale dost dobře víme, že muflonům se celkem dobře daří v revitalizujícím se hnědouhelném povrchovém dolu. Ty jsme tam viděli na vlastní oči a kromě muflonů jsme tam toho viděli ještě fůru. Z Prezidentské vyhlídky jsme měli opravdu skvělý výhled na celou 35 km² rozlehlou „díru v zemi“, kterou jsme měli tu čest, jako historicky první parta dětí, prozkoumat i z blízka. Díky ekologovi, biologovi, zoologovi, chiropterologovi, ornitologovi, ….. zkrátka díky našemu skvělému průvodci Michalu Portešovi jsme mohli téměř celý den brázdit tuto obří jámu v super terénním vozidle. Tu a tam jsme mohli vyskočit a zblízka si prohlédnout obří rypadla, funkční i vysloužilá, sebrat ze země kus hnědého uhlí, obdivovat sílu přírody na okraji dolu, která sem sama, pozvolna a po svém, vrací život a porovnat ji s nedokonalou, nerozumnou snahou člověka udělat to za ní. Díky Michalovi jsme si také uvědomili, že příroda preferuje a vytváří pestrost a různorodost, a že ve vysázených perfektních řádcích jednodruhových lesíků není šťastná ani myš a ptačích druhů tam žije asi o dva více než na Václavském náměstí. Ale abychom nebyli k lidskému snažení úplně nespravedliví, jednu z okrajových částí lomu se povedlo opravdu krásně citlivě zavodnit a kolem vzniklého jezera s ostrůvkem už se zabydlelo několik druhů vodních ptáků a dalších živočichů. Nad obojím, dojemnou, pokornou, pomalou ale neutuchající silou přírody i nad neumělou snahou lidí jí „pomáhat“, bdí a s nadhledem z hlubokého lesa vše pozoruje tajemný zámek Jezeří. Byl to opravdu velký zážitek, který nemohla přebít ani epizoda s rozbitým autem na zpáteční cestě a dlouhým čekáním na náhradní vozidlo u rozpálené silnice.
Čistírna odpadních vod v Litoměřicích v nás zanechala velikou (nejen pachovou) stopu. Mnozí z nás byli poprvé konfrontováni s tím, že spláchnutí záchodu neznamená konec … a přestože máme hned vedle Litoměřic velkou chemičku a v nedalekém Ústí a Litvínově také, největší hlavu technologům v čistírnách dělají léčiva a hlavně hormony. Ty jsou zatím neodbouratelné, neporadí si s nimi ani aerobní ani anaerobní mikroorganismy, které toho jinak zmůžou v místní čistírně opravdu mnoho. Pan Loužecký, chemik a místní technolog provozu, chemií žije a s nadhledem, někdy lehkým pousmáním odpovídá na naše všetečné dotazy. Bereme to pěkně popořádku a dozvídáme se např. co jsou „česle“, jak se rozkládají bílkoviny a proč tento proces smrdí nám, a ne jiným živočichům. Co je to primární kal, kam se vypouští odpadní voda, co je to kogenerační jednotka nebo vyhnívací nádrž, jak vypadá surový nebo lisovaný kal a mnoho dalšího.
Dalším průvodcem tohoto týdne byl pan Borek Franěk, ekolog a předseda Asociace strážců přírody. Z původně plánovaného Havraního ostrova bohužel sešlo, nicméně vycházka na Písečný ostrov byla také zajímavá. Všímali jsme si hlavně toho, jaké tu rostou stromy, jaké jsou žádané a jaké invazivní a dozvídali se mnoho různých informací. Například o nefungující spolupráci mezi přírodou a úřady 😊, o tom, jakou zanechávají stopu na přírodě a různých zvířatech jakékoliv monokultury a jak škodí např. včelám, a jak ptáky zabíjí větrné elektrárny.
Na druhou stranu, někteří živočichové údajně vyhledávají takováto velmi specifická prostředí, jako např. Bufo calamita neboli Ropucha krátkonohá, které se prý líbí ve vojenských prostorech.
Jeden den jsme si dopřáli prázdninově výletní a zavítali do Třebušína, odkud jsme okruhem došli na krásnou louku uprostřed lesů, kde se jako malý zázrak rozkládá kouzelná kavárna Sojkafé. Dostali jsme tu skvělou polévku, opekli si buřty a byla i výborná káva. Luxus života uprostřed přírody, který si majitelé „Sojky“ vybrali a vybudovali, inspiroval nejednoho z nás, minimálně k zamyšlení.
Končili jsme tentokrát až v sobotu a poslední den trávili jako vždy zpracováním výstupů a jejich prezentacemi, úklidem a nově i balením StanDatla, našeho nového sněmovního stanu.
Odnesli jsme si spoustu otázek a pochopili, že ekologie je opravdu hooooodně široké téma, kterým má smysl se zabývat. Také více důvěřujeme přírodě a jejím zákonitostem a víme, že jejím znečišťováním škodíme hlavně sami sobě😊
Děkujeme vám všem, dětem i rodičům a lektorům a hlavně přírodě, že to s námi lidmi ještě nevzdala….
