Řeka nám toho v tomto týdnu přinesla opravdu hodně. Připlula k nám spousta zajímavých informací, nových zkušeností i nečekaných změn.
Hned první den jsme mohli obdivovat malé dílo s velkým výkonem, Malou vodní elektrárnu u Českých Kopist. Po cyklostezce jsme se vydali proti proudu a za necelou hodinku byli na místě. Pan Kaiser nám tu ochotně vysvětlil principy fungování takového díla, ukázal nám rybí přechod, objasnil způsob, jakým ho ryby mohou využít. Viděli jsme, jak se strojově čistí přívod vody a navštívili i vnitřní prostory, ve kterých hlučely dvě Kaplanovy turbíny a celý mechanismus přeměňující energii proudu vody na energii elektrickou. Když tu jedou na plný výkon, mohli by zásobovat elektřinou půlku Litoměřic. Jelikož jsme všichni nevěděli, co to taková Kaplanova turbína je, poprosili jsme dva technicky zdatné kolegy BA-Datlym a ti si hned na druhý den připravili každý svou prezentaci o turbínách. Jedna byla o té Kaplanově a druhá srovnávala různé druhy turbín. Kaplanovu, Peltonovu a Francisovu. Mnohé se nám objasnilo a hlavně jsme si pak dovedli lépe představit, jak to celé vypadá a funguje.
K dalšímu vodnímu dílu, které jsme navštívili, někteří z nás dopluli loďkou, která pendluje mezi Litoměřicemi a Terezínem. Protože jsme se všichni do loďky nevešli, někteří za úplatu zmrzlinou ustoupili a jeli autem 😊 V Terezíně nás čekal pan Matula, zaměstnanec Povodí Ohře, který se tu spolu se svými kolegy stará o jez, hlídá výšku hladiny vody, tlak na mechanickou desku jezu, se kterou mohou manipulovat, komunikuje s přehradou Nechranice. Dále se na povodí můžeme informovat o kvalitě koupacích vod, celkové hydrologické situaci nebo hrozbě záplav či povodní. Prošli jsme se chodbou pod jezem a po dlouhém žebříku vylezli opět nad hladinu. Rybí přechod jsme tu viděli také. A kdyby nám to dovolili, nejraději bychom si jím projeli také. Jen asi po proudu. Rybky to dávají opačně 😊 Asi se řídí mottem, které jsme si pro tento týden vybrali: „Když chci dojít k prameni, musím jít proti proudu“.
Dalším tématem, které nám dalo zabrat byl Archimedův zákon. Jak on to ten Archimedes vlastně myslel? Jak na to přišel? A jak se to dá aplikovat? Krátkou přednášku na toto téma si připravil další juniorský lektor Albert. Vzduchem létaly pojmy jako objem, hustota, hmotnost, tíha, vztlaková síla, různé fyzikální veličiny, jejich hodnoty. Praktické ukázky v lavóru s vodou, pingpongovým a golfovým míčkem nebo kovovou sovičkou nám přiblížili nastíněnou teorii. Museli jsme leccos dostudovat a ještě na konci týdne jsme si upřesňovali nějaké nejasnosti 😊
Večerní potápění bylo jedním z nejsilnějších zážitků pro většinu z nás, ať už jsme se potápěli nebo ne 😊 Osm chlapů z Litoměřické školy plavání a potápění Vítka Šífa nastoupilo ke skákacímu bazénu na koupališti s kompletní výbavou a všeobjímajícím klidem. Takže i ten, koho přemáhaly emoce strachu se snadno oddal jejich profesionálnímu, racionálnímu a klidnému přístupu, a nakonec se potopil… Někdo kousek, někdo až na dno, každopádně každý si sáhl na kus svého Já, protože bez toho to u potápění nejde😊
Skoro celý jeden den jsme se věnovali výrobě lodiček, které měly být zajímavé designově, něco uvézt a také být rychlé. Různé typy tvrzeného polystyrenu, provázky, dřívka, špendlíky, barvy, spreje, také zamyšlení nad tím, jak to nejlépe technicky provést, anebo spíš, aby to bylo hezké? rychlé? Nebo snad obojí? Nápaditosti se meze nekladly… Velkou nevýhodu to celé mělo jen z pohledu uklízeček…. Takhle zasněženou učebnu materiálem jsme ještě nikdy neměli 😊 Porotci se vzdali hodnocení vzhledu a proběhl jen závod rychlostní, kterého se zúčastnily všechny vyrobené loďky a všechny dopluly až do cíle. Autoři a majitelé tří nejrychlejších byli zvláště oceněni.
Celodenní výlet k Píšťanskému jezeru, byl nakonec dnem plným překvapení a improvizace. První nastalo ve chvíli, kdy se očekávaná Porta Bohemica stále neukazovala, a tak se zjistilo, že sice tudy v tuto dobu pluje, ale jen v některých částech roku. Vydali jsme se tedy pěšky přes Žalhostice do Velkých Žernosek a těšilli se, že se lodí svezeme zpět. Na plážičce asi kilometr od našeho cíle cesty, kterým bylo žernosecké přístaviště, se zrodila myšlenka do cíle doplavat! Oblečení, boty, batohy jsme nacpali do nepromokavých pytlů, mobily naštěstí nesli ti, co se rozhodli dojít pěšky. Výjev devíti dětí v plovacích vestách, odvážného lektora Mišáka a tří pytlů plujících po proudu Labe, byl nezapomenutelný. Porta Bohemica měla naštěstí lehké zpoždění a tak jsme se opravdu zpět všichni svezli. Liják s bouřkou, který se spustil během plavby lodí už nikoho ani nepřekvapil. Ještě zajímavá zdymadla v Lovosicích, co na tom, že celí promokneme 😊 Do Jachťáku jsme v dešti doběhli a špagety s omáčkou z naší vlastní dílny celý den uzavřely.
Sbírku zážitků uzavírala prohlídka veslařského klubu. Jízdy na „suchých“ i „mokrých“ trenažérech a zkouška veslování na skifu s postranními plováky s mladým trenérem Otou Hamerníkem, nám skvěle přiblížily tento sport, jeho radosti i úskalí. Některé z nás by lákalo sednout do skifu bez postranních plováků a vyzkoušet si tu jeho vratkost na vlastní (suchou😊) kůži.
Relaxacemi nás tentokrát provázel multifunkční a různými technologiemi oplývající kolega Mišák, který nejen že četl a vymýšlel si, ale ještě u toho vyráběl zvukové kulisy z hudby a nejroztodivnějších zvuků. Průběžně jsme se také rachtali v Labi spolu s nafukovací kanoí a plameňákem, každý podle své chuti.
A to už je asi opravdu vše. Uplynulo to rychle, jako voda 😊
Děkujeme za vaše děti, spolupráci, podporu, a tak vůbec …
Dáda, Mišák, Oli
