Nádherná budova knihovny v Ústí nad Labem se pro tento týden opět stala naším BA-Datelským zázemím. Partička se nám tentokrát sešla celkem klidná a vyrovnaná, se schopností cíleně vybít přebytečnou energii až ve chvílích, kdy je na to vhodný čas a prostor.
Během prvních dní bylo kromě seznámení s BA-Datelskými parťáky zásadní i seznámení s prostory knihovny. Prozkoumali jsme celou budovu, zjistili, jaká jsou v ní všechna oddělení, co se v nich nabízí zajímavého a koho v nich můžeme potkat. V tom nám byla průvodkyní a poradkyní Veronika, zaměstnankyně knihovny, které vzdáváme veliký hold za to, s jakým nasazením a elánem nám vše předávala.
Metoda instrumentálního uvědomování (MIU) nás opět provázela celým týdnem. Rozděleni do skupin začátečníků a pokročilejších jsme objevovali tvary, jejich vlastnosti, spojování a propojování, trénovali představivost a obrazotvornost, nacházeli souvislosti i přesahy do sebeuvědomování, uvědomování si toho, jak fungujeme v souvislostech, kde se nám podobné situace zrcadlí.
Zvědomovali jsme si díky uspořádání bodů, jak fungujeme ve škole, jak je, nebo naopak není pro nás důležitá rychlost, přesnost, jak můžeme pracovat s tím, když nám jde něco pomaleji nebo rychleji než ostatním, můžeme-li si dovolit něco nevyplnit, neudělat, a spousta dalších témat.
Společně jsme se zamýšleli nad tím, jak se lidem obecně daří nebo nedaří komunikovat a jaká nedorozumění mohou v komunikaci vznikat. Zkoušeli jsme také přijít na kloub tomu, proč je čeština často vnímána jako otravný předmět plný diktátů a pravopisu, a ne jako náš bohatý jazyk plný zajímavostí, které je potřeba prozkoumat. Bádali jsme, co všechno se skrývá za pojmem fonetika a co všechno se musí v našem těle stát a čím musíme pohnout, když vyslovujeme souhlásku nebo samohlásku.
Zážitkem je pro nás, děti i dospěláky, vždy setkání s Martinem Hakem. Vypravěčem příběhů, lektorem komunikace, improvizace, storytellingu, klidným, moudrým a inspirativním člověkem. Zažili jsme s ním práci s tělem, vytváření strategií, sestavování příběhů, vnímání jednoduchého a obyčejného versus neobyčejného a kuriózního, až nesmyslného. Spoustu z nás nejvíce zaujalo, co všechno můžu vytvářet pouze s vlastním tělem, a jaká krása se někdy opravdu skrývá v jednoduchosti.
Zahráli jsme si také na detektivy během Knihovnické detektivky a nevědomky jsme si tak procvičili i spolupráci ve skupině, protože jsme v určitých chvílích museli táhnout všichni za jeden provaz. Výsledkem celé naší práce bylo zvláštní, přesto krásně znějící slovo, které nám bylo posledním chybějícím dílkem skládanky. Onomatopoie…
Velkou výhodu jsme čerpali každé odpoledne z trasy na oběd, která vedla tentokrát přes park. Měli jsme tím pádem možnost „upustit páru“ před i po obědě a byli jsme schopni se pak lépe soustředit na nadcházející program.
Děkujeme všem BA-Datlíkům za jejich přítomnost, autentické prožívání i upřímné sdílení, rodinám za jejich podporu, knihovně za její zázemí a také sami sobě.
